O banánech a opičím království

Sedím v nádherné krajině a rozjímám nad krásou celého vesmíru. Je brzké odpoledne a všude kolem slyším švistot listí tropických palem a keřů. Nic zde není omezeno lidskými výtvory a stavbami. Sedím uprostřed panenské přírody. V království opic.

Jak si tak dřímám a relaxuju, po čase dostávám chuť na něco sladkého. A protože hned na nábřeží jedné pláže stojí krásný banánovník, mířím k němu. Je vidět, jak se zářivě zelené listy třpytí ve svitu slunce a jejich vůně láká všechny zvířata okolo. Každým okamžikem se na stromu rodí nové květy, z nich pomalinku rostou banány a ty pak mizí v rukou všemožných tvorů.

Už natahuju ruku k první větvi na kterou dosáhnu. Když v tom zpoza keře vyleze něco chlupatého. Je to malá hnědá opička. A dříve, než se stačím čehokoliv nadát, táhne mou ruku laskavým stiskem pryč od zdroje potravy a svým úsměvem mi navodí úplně novou náladu. Takovou jsem ještě nezažil tady, natož na Zemi.

Hlas by nám byl houby platný, protože systémy zde fungují jinak. A tak nám pro komunikaci slouží telepatie, která je mimochodem mnohem přesnějším a důmyslnějším prostředkem, než naše pozemská řeč. Když poprvné slyším opičku "mluvit", jsem trochu zaskočený, ale hned si zvykám. Je nesmírně příjemné plynout takto v toku jejich myšlenek.

Opička, berouc jeden banán ze stromu, mi vypráví: "Aby jsi se choval nejlíp pro všechny a v souladu s každým živým i neživým stvořením, jez banán takto: Oloupej jej podélně. Doslova rozřízni po jedné hraně, aby vznikla jakási mísa. Z jádra, které vyndáš, postupně ulamuj malé kousky velikosti svého palce a postupně je od užšího konce ukládej do banánové mísy. A protože banánů se takto vejde dovnitř více, vyber si další jeden ze stromu a s jeho jádrem postupuj stejně. Jenom kousky umísťuj opět do první misky. Až to vše dokončíš, hostina muže začít."

Překvapeně jsem zíral a uvažoval o tom, k čemu je důležitý takový složitý obřad kvůli jedinému banánu. Brzy mi však došla všechna ta krása, která je při tom všem. A nemohl jsem si ji vychutnat všechnu, jak dokonale při lámání opička svýma packama pracovala. Najednou jsem cítil, že uvnitř, v té hromadě banánových kostek, spočívá naprostá dokonalost. Vesmír v celé své kráse se mi teď zjevil a já jsem byl svědkem jeho vzniku. Jsem unešený.

Opička ale nezahálí a pokračuje dále: "Když jíš banán normálně, slouží jenom k jednomu účelu - k zasycení. Když se jej ale naučíš jíst královským způosbem, budeš skutečným králem naší země. Stejně jako jsme já a všichni tvoři kolem."
Nejde mi všechno hned do hlavy, ale nezavrhuju to a poslouchám další slova.
"Druhá část obřadu je stejně dokonalá jako ta první - a přece naprosto jiná. V druhé části tvoříš obrovské kontinuální prostory pro nové existence," říká. "Nic není jednoduššího, než tvořit tak snadno nové světy. Vezmi jeden z kousků banánu z misky a zcela si jej v ústech vychutnej. Je jedno, jak vypadá, voní a nebo chutná. Zaměř se na jeho jádro - pravou podstatu. Zapoměň na všechny fyzické pocity, jak jsi zvyklý je vnímat u vás, a začni vnímat vnitřně. Uvnitř často osobně poznávám duhové mosty. A taky ohnivé ptáky - ohniváky. Tvoří mi krásnou společnost. A já je mám tak rád. V jednom kousku banánu můžeš zůstat celou věčnost a přece, když se vynoříš, uběhne zde sotva pár okamžiků. V jiních dimenzích se nacházejí jiné zákony a principy."

Jsem celý překvapený množstvím informací, které se dozvídám. Už opičku nepovažuju za malou chlupatou zvířecí potvoru, ale vidím v ní moudrého génia. Největšího myslitele a praktikanta, jakého jsem ve svém životě (tom nynějším pozemském poznal). Některé věci stále dost nechápu, ale nechávám opičku pokračovat ve svém dění.

"Když svou cestu banánem zakončíš, otevři oči a podívej se na nový tvar vzniklé misky. Uvnitř najdeš pár velkých zelených, a někdy taky trochu chlupatých semínek. To jsou zárodky nového bytí, které čekají na osvobození a zasazení. Když si nějakého takového všimneš, vylov jej, pohlaď jemně po hřbetu a s láskou hoď do velké bažiny, která je hned vedle. Bažina je nejlepší místečko pro růst nových géniů. Nikde jinde se jim nebude dařit tak jako tady. A až jednou budou velcí, budou to stvoření, která vším přesahují všechno ostatní. A budou zdrojem nových banánů. Tak pravím já a tak pravili prorokové. Cesta královská je dokonalá."

Když opička domluvila, předala mi misku s banánay a se zaujetím mě sledovala, jak se mi vede při vlastním "jezení". Sedla si na kámen a po chvíli zavřela oči. Ale já jsem věděl, že je stále tu, sleduje mě. Dokonalost pozorovala dokonalost.

Okamžik banánů byl největším přelomem v mém životě, protože jsem začal tvořit nové existence přesahující naší dnešní mysl. Začal jsem jíst banány.

Autorem tohoto textu je Jakub Kolčář - jk.man@seznam.cz.
Šíření dokumentu v nezměněné podobě je povoleno a doporučeno. Jedinou podmínkou je uvedení zdroje a této patičky. Přeji hodně zdaru při luštění hlubších významů.